26.6.2020 ájurvédský lék na Covid 19

Ájurvéda má bohaté využití ve všech směrech lidského žití, jako preventivní medicína i medicína pro léčbu nemocí. Její více než 5 000 letá tradice zaručuje efektivnost, dá se říci, že za tak dlouhou dobu existence jsou její prostředky důkladně prověřené. Proto mě nepřekvapuje, že je to právě ájurvéda, která nabízí lék i na onemocnění Covid 19 ... jmenuje se Coronil a zde uvádím odkaz na článek v angličtině, pokud by někoho zajímalo ....  https://www.indiatvnews.com/health/patanjali-launches-coronil-tablet-ayurvedic-medicine-kit-to-treat-coronavirus-disease-today-628438?fbclid=IwAR1cztzUGdMsQoVSdKfcO6pLYuKVTfVJM-9eFEY-qX6FulvhBVunEbwSKCA

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2.5.2020 recenze k trilogii týkající se indických učení - ájurvédy, jógy a ragy (kasické hudby)

Recenze k filmu "Ayurveda Unveiled" (Gita Desai, 2019) 

Poslední z řady trilogie Gity Desai dokumentující hlubokou moudrost indického védského učení. Po Yoga Unveiled, věnované tradici jógy, a Raga Unveiled, pojednávající o klasické indické hudbě, nám Gita obsáhle a bravurně představuje další indický klenot, její medicínu známou pod názvem ájurvéda.

V úctyhodných téměř pěti hodinách filmu jsme provedeni úžasným světem tradiční indické medicíny podmanivým obrazem, hudbou i slovy. Dovídáme se o její historii, základních principech a konceptech, přístupu k léčení, metodách léčení, o filozofickém a psychologickém náhledu, a to z úst věhlasných ájurvédských lékařů, vědců a učenců jako jsou např.  Vasant Lad, David Frawley, Robert Svoboda, Claudia Welch, Martina Zisková, Sadhguru, Deepak Chopra, Subhash Ranade a další. Film obsahuje rovněž i archivní záznamy zakladatele Transcendentální meditace, Maharishiho Maheshe Yogiho.

Hluboká moudrost ájurvédy je zde představena s velikým citem pro detaily. Velmi působivé jsou náhledy světových osobností na jednotlivá témata, i jejich filozofická zamyšlení nad koncepty ájurvédy. Mně osobně velmi mile překvapila pasáž o významu sanskrtu, nejdokonalejšího jazyka světa, jak pro léčbu, tak i pro uchování tohoto posvátného vědění. Již samotné zařazení sanskrtu do filmu je pro mě potvrzením preciznosti, s jakou Gita Desai učení ájurvédy zpracovávala. Vše umocněno hudbou, recitací sanskrtských šlók, kresbou a obrazy z indického života. Z obrazovky na vás doslova dýchá duch Indie a vy máte pocit, že jste v tom okamžiku součástí něčeho velkého, významného, opravdového a krásného. Film se tak stává potěchou naší duše a pohlazením srdce, je úžasně barevný a místy až téměř voňavý. A pokud by snad měla někoho odradit délka filmu, pak vězte, že je možné vybrat si ke shlédnutí jednotlivé kapitoly dle momentálního zájmu. Ale zcela upřímně … film se natolik dotýká vašeho srdce a zároveň obohacuje o nová poznání, že si ani nevšimnete, jak čas rychle běží.

Z mého pohledu perfektní dílo, na kterém nenacházím žádnou jinou chybu, než že jeho sledování po 5 hodinách končí. Avšak jedná se o dokument, který si jistě každý z nás bude pouštět opakovaně, neboť při každém dalším zhlédnutí objevíme informaci, jež k nám bude promlouvat nově. 

Závěrem je třeba říci, že Gita Desai ve svém mnohaletém úsilí dokázala v podobě trilogie vdechnout život ojedinělému projektu, který bez jakékoli pochybnosti stojí za vidění a za podporu.    https://www.ayurvedaunveiled.com/

 

Recenze k filmu "Raga Unveiled", 2009

Tento dokumentární film se věnuje další perle indické kultury a filozofie, indické klasické hudbě, která je velice specifická a ne vždy na první poslech západnímu uchu líbivá. O to více jsem byla zvědavá, co Raga Unveiled ve svých více než čtyřech hodinách přinese.  A byla jsem velice mile překvapená … tušila jsem, že je to hudba magická, léčivá a ducha povznášející, ale až nyní po zhlédnutí tohoto fascinujícího a naprosto unikátního dokumentu jsem pochopila, jak nesmírná hloubka se v této hudbě ukrývá …

Film diváka důsledně provede celou historií indické klasické hudby, zanese jej do dob nejdávnějších, až k okamžiku samotného stvoření světa, kde hrála vibrace zásadní úlohu, zmíní její starověké védské kořeny, rozdělení na jižní karnatický a severní hindustánský směr, kterému je pak věnována převážná část filmu. Celkem ve třinácti kapitolách jsou představeny a jasně vysvětleny všechny aspekty a principy této hudby, poutavé jsou nejen záznamy hudebních vystoupení, ale i rozhovory a názorné hudební ukázky těch největších indických hudebních osobností.  Indická klasická hudba není pojímána jako zábava, nýbrž jako prostředek k objevení sama sebe, k  dosažení seberealizace, ke spojení se s božským principem, k dosažení samadhi … přináší pocit nejvyšší blaženosti, a to nejen hudebníkům, nýbrž i posluchačům … o tom tento film nenechá v divákovi žádné pochybnosti, neboť již samotný poslech hudby i procítěných rozhovorů zahřeje u srdce a roztančí duši radostí.   Zůstaneme tak obohaceni o mnohé hluboké dojmy, skloníme se před přesnými a bohatými pravidly a principy této hudby a pocítíme respekt před její až božskou dokonalostí. Poznáme typické a velmi důmyslné hudební nástroje, tím nejdokonalejším budiž však lidský hlas, nahlédneme do mistrovského kouzla improvizace a pocítíme posvátnost tohoto umění.

Jako naprostého hudebního laika mě tento film okouzlil svým provedením, jasným vysvětlením náročných principů doprovázeným vždy mnoha hudebními ukázkami, rozhovory hudebních odborníků a muzikantů a svou schopností dotknout se mé duše způsobem, který přináší alespoň náznak pochopení hloubky, jež indickou klasickou hudbu provází. Po zhlédnutí filmu již nelze ragu vnímat jinak než jako osobnost, živoucí bytost, která ve vás vzbuzuje úctu, komunikuje s vámi na hluboké úrovni a vy cítíte, že se dotýkáte něčeho krásného, neuchopitelného, božského … Film zcela jistě ocení znalci či studenti indické klasické hudby, ale velice obohatí i neznalé, kteří zhlédnutím nejen že si rozšíří své obzory, ale zejména dostanou možnost dotknout se alespoň na okamžik toho krásného a božského v každém z nás …    http://www.ragaunveiled.com/

 

Recenze k filmu "Yoga Unveiled" (Gita Desai, 2004)

Důležité a obohacující dílo nejen pro milovníky jógy, spirituality, indické kultury či filozofie, ale prakticky pro každého, kdo v životě hledá hloubku a smysl svého bytí. Až encyklopedicky přesně nám Gita Desai představuje jógu ve všech jejích aspektech, a to hned na dvou discích – první (Yoga Unveiled) se zaobírá historií jógy, jejím původem, významem a šířením, druhý (Jóga jako terapie) pak praktickým využitím jógy jako terapeutického prostředku při léčbě nemocí. Kdo měl možnost zhlédnout jiné filmy Gity Desai z řad „Unveiled“ trilogie, toho nepřekvapí opravdu důsledně zpracovaná tématika, výborná práce se zvukem, kouzlo obrazů i kreseb. 

Seznámíme se poměrně obsáhle s počátky jógy v Indii, s její historií a šířením po světě, z úst význačných osobností jako např. B.K.S. Iyengar, K. Patabhi Jois, T.K.V. Desikachar, Georg Feuerstein a mnoha dalších se dozvíme, jak oni nahlížejí na jógu, co vše tato tradice nabízí a za jakým cílem především by měla být jóga praktikována. Máme možnost zhlédnout archivní záběry a nahlédnout do myšlenek všech velikánů jógy, jako jsou např. legendární Krisha Macharya, Indra Devi,  Swami Vivekananda či Swami Satchidananda. Dokonce si poslechneme úryvek ze slavného proslovu  Swamiho Vivekanandy v Chicagu 1863, kde světu představil matku všech náboženství, hinduismus, nebo archivní nahrávku Swamiho Sivanandy, v níž nám prozradí, proč je pro náš život tak důležité ovládnout svou mysl ... Vskutku nádheré dílo ukazující jógu ve své plnosti a zdůrazňující, že na rozdíl od západního pojetí jógy jako fyzického cvičení jde mnohem více o způsob bytí a mocný nástroj transformace. Film poukazuje opakovaně na sílu a důležitou úlohu jógy v životě jednotlivce, zdůrazňuje její spirituální, psychologické a filozofické aspekty, představuje nám jedinečnost všech základních osmi větví jógy a jejich nejvýznamnější zástupce.  

Druhý díl „Jóga jako terapie“ je věnován józe v podobě nástroje k udržení či znovuzískání zdraví, promluví nejen učitelé jógy, ale i ájurvédští lékaři a lékaři klasické moderní medicíny, kteří se na vlastních pacientech přesvědčili, jak efektivní a přínosná může cesta jógy být při zmírňování či odstraňování i těch nejvážnějších fyzických nemocí.

V celkové délce 195 minut Gita Desai zvládla vynikajícím, poučným, inspirativním a zároveň smyslům příjemným způsobem představit hlubokou tisíciletou tradici jógy ve své komplexnosti jako moudrý způsob života.   http://www.yogaunveiled.com/

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

29.3.2020  Koronavirové dění mým pohledem ...

Můj dobrý kamarád miluje nebe, od své autonehody před mnoha lety komunikuje s vesmírnými civilizacemi a jako dárek k mým narozeninám mě loni vzal s sebou na „výpravu“ …  stála jsem v noci na vrcholu sv. Hostýn a koukala na nebe plné hvězd, když se na nebi zcela náhle objevilo silně blikající světlo, naprosto v jiné vzdálenosti, než zrovna prolétající letadlo či hvězdy, a s úplně jinou mnohem jasnější září, toto světlo létalo nad našimi hlavami z místa na místo a v intervalech na nás pravidelně  blikalo … Cítila jsem se jako Alenka v říši divů a můj kamarád se usmíval a říkal, že takto ho jeho „přátelé“ zdraví a že mám štěstí, neboť se ukazují pouze „za odměnu“. Magický zážitek, za který jsem vděčná. Že přijde koronavirus bylo mému kamarádovi sděleno předem, a to když se mu začátkem prosince zjevila nádherná sluneční  kórona ve snu, jen tento sen neuměl vysvětlit v době, kdy se ještě ve světě nic nedělo. Možná proto mě současný koronavirus o to více fascinuje, také pociťuji strach jako většina z nás, ale je-li to tak geniálně vytvořený virus, chci věřit, že je součástí vyššího plánu a je ohromující i strašidelné zároveň sledovat, jak se v momentě změní člověku život, jak se rychle změní život celému světu …

Koronavirus přináší mnoho bolestí a těžkostí, trápení i strach, ztrácíme domnělé jistoty, kterých jsme se dosud drželi, a kdo ví, co ještě nastane … ale věřím, že dostáváme rovněž příležitost k zásadní změně, změně svého myšlení, životního postoje, ke změně sama sebe a tudíž i okolí.

Většinu dění neovlivním, o mém životě rozhodují lidé, kterým nedůvěřuji a které jsem ve volbách nevolila. Nedělám si iluzi a jsem si jistá, že informace dostáváme nepřesné, upravené, zkreslené, jsme manipulováni, přijde mi až obludné, že se skrytě mění krizový režim státu právě v okamžiku, kdy premiér hovoří k lidem a zdůrazňuje potřebu důvěřovat vládě, stejně tak mnoho nařízených opatření (např. pro domovy seniorů) není reálné převést do praxe, nicméně v médiích se budou dobře poslouchat a mnoho lidí bohužel jen poslouchá a nepřemýšlí. A tak se ptám sama sebe, jak číst mezi řádky … Byly doby, kdy zemřít pro svobodu se považovalo za čest, zatímco nyní se své svobody vzdáváme prakticky v mžiku, a to ze strachu právě před smrtí. Strach není dobrým rádcem, za to je ale výborným nástrojem manipulace a v tomto ohledu média plní svou roli výborně. Prakticky žádná dobrá zpráva, všude panuje smrt, nemoc, katastrofa, lidé jsou tím jaksi fascinováni a televizor je ani nenapadne preventivně vypnout. Pozornosti zaměřenou jedním směrem lze však lehce zneužít, čehož si možná nyní ani nevšimneme.   Říkám si, zda současná opatření nebudou mít v konečném důsledku horší dopady než nemoc samotná?

Ukazuje se, jak moc a nezdravě jsme jako společnost závislí na zahraničním obchodu, jak moc jsme závislí na zahraničních pracovnících (pomoc! Nemá kdo sklizet špenát, sázet zeleninu atd., přestože věřím, že úřady práce mají ve své evidenci docela dost občanů). V neposlední řadě se jasně ukazuje již dlouho známý fakt, a to jak nesmírně moc je naše „vyspělé“ civilizované žití postaveno na skutečnosti, že neustále musíme potřebovat něco, co vlastně k životu vůbec nepotřebujeme.  A to mě přivádí k myšlence, že čím méně potřebujeme, tím více svobody můžeme nyní pociťovat.

Psycholožka Edith Egerová říká, že jednu svobodu, když už ztratíme všechny ostatní, nám nikdy nikdo nevezme a tou je svoboda vybrat si, jak ke konkrétní situaci přistoupíme.  A tak ačkoli bez peněz a bez možnosti si je nyní vydělat, hledám a nacházím pro svůj současný život  určitá pozitiva ...

Koronavirus mi v první řadě vytvořil volný čas – prostor pro odpočinek, sebereflexi, pro vnitřní praxi, pro ponoření se do ájurvédských myšlenek či čtení a vzdělávání se, pro rodinu.  Domov je pro mě místo pohody, takže zatím nijak netrpím tím, že v něm musím setrvávat. Největší radost ze současné situace má náš pes, je nevědomý a tudíž nezatížen strachem o budoucnost. Žije tady a teď, přičemž ke svému životu potřebuje jen kousek masa, vodu, spánek a páničku po svém boku – teď je tedy naprosto šťastný, neustále mi nosí hračky a vyzývá mě ke hře, nechápe, že jsme se narodili i pro něco jiného. Na druhou stranu … člověka osvíceného a moudrého si představuji jako hravého jedince se slušnou dávkou humoru, a tak možná má můj psík pravdu, že život potřebuje za všech okolností odlehčení, neboť máme mnohdy tendenci brát jej příliš vážně.

Zvykla jsem si brzy, že jsou ulice prázdné, moc lidí pohromadě mi nikdy nedělalo dobře, teď většina sedí doma a já mám paradoxně pocit větší volnosti. Nevadí mi omezovat dobu nakupování, trávení času v obchodech se nikdy nestalo mým koníčkem. Neřeším prkotiny typu vyprodaného droždí, naopak, tato skutečnost právě přiměla mého syna k ochotě vyzkoušet čapati placky a byl překvapen, jak jsou dobré!  Nestresuje mě nijak zásadně, že děti nechodí do školy, naopak si zvědavě zkouším roli paní učitelky, a to i přes protesty svého syna, který tvrdí, že ani sebepřísnější učitelka ve škole nemá tak vysoké nároky jako já. To mu docela věřím, ale když oni zrovna probírají takové zajímavosti!! Tak třeba mě vždy fascinovaly starověké kultury … jak to, že dosáhly tak hlubokého vědění v tak dávné době?! Vzpomínám si na motto své paní učitelky dějepisu: Kdo nezná minulost, nepochopí současnost a nemůže učinit správné rozhodnutí pro budoucnost – dokonalé … říkám si, zda by politici neměli mít povinné nějaké zkoušky z historie … Dnes jsme doma se synem probírali starověké Athény a Spartu, dva městské státy ležící ve stejném časovém období kousek od sebe a přesto tak moc odlišné přístupem k životu.  Napadá mě, že současná situace se jim tak trochu podobá – někteří využívají strachu z koronaviru ke zbrojení, jiní reagují uchýlením se k umění a filozofii, někteří z nás momentálně žijí v Athénách, kde je jim dovoleno odpočívat a zaobírat se filozofickými myšlenkami, jiní jsou nuceni jako válečníci každý den odcházet do boje s nemocí … ale život je proměnlivý, co je dnes, může být zítra jinak.

Jsem vděčná za místo, kde mohu bydlet … malé město bych raději vyměnila za domeček na louce, neboť sídliště člověka dusí, ale přesto … mít kousíček od bytu nádhernou přírodu, toť obrovský dar, a to nejen v této době. Přírodu miluji celý svůj život, je divoká a nevyzpytatelná, krásně barevná, voňavá a pro mě dokonalá. Bez přírody kolem sebe brzy uvadám jako kytička bez vody. A tak se každý den vydávám do přírody kochat se volným prostorem a čerstvým vzduchem, utvrdit se v tom, že vlastně život pokračuje nadále tak, jak jej známe … na loukách kvetou petrklíče, pomněnky, fialky, rostou ocúny, ptáčci štěbetají, strakapoudi klepou do stromů a žluny se „chechtají“ … a já si prožitkově uvědomuji, že život je velmi pomíjivý a zároveň věčný, že pro přírodu naše lidské životy zase tolik neznamenají, že evoluci nezastavíme a po zkáze přichází nový začátek  …  a že mimo televizní obrazovky a plné nákupní košíky je člověku podstatně lehčeji a radostněji.

Blízké okolí mi od dětství pro mé názory posměšně doporučovalo, abych se vrátila na strom žít s opicemi.  Tehdy mě to uráželo, nyní bych tuhle poznámku mohla vzít jako lichotku pro svou prozíravost či přirozenou intuici/inteligenci … jako lidstvo jsme porušili rovnováhu superorganizmu, kterým je naše planeta Země, odložili jsme přirozený způsob života a respekt vůči přírodě, ničíme, co se dá, vytváříme stále větší a větší nerovnováhu, blížíme se planetárnímu bodu zlomu a kdo ví, možná jsme již překročili práh ohromného kolapsu prostředí. Bruce Lipton vysvětluje, že se můžeme považovat za jedince, ale ve skutečnosti jsme spolupracující komunitou zhruba 50 biliónů jednobuněčných občanů. Stejným způsobem by měl fungovat i superorganizmus Země, proto je symbióza v přírodě tak důležitá a my jsme součástí přírody, ať chceme nebo ne, je tedy velice nemoudré a pro všechny škodlivé chovat se jako parazit. Není Covid 19 snad snahou o vyvážení naší škodlivé aktivity? A co přijde po koronaviru? Předpovědi nevyznívají nijak optimisticky … jedno je jisté … přijde změna.

O to víc jsem přesvědčena o tom, že se nutně potřebujeme zamyslet nad naším způsobem života – co mohu já jako jednotlivec udělat tak, aby se Zemi a všem jejím obyvatelům ulevilo? Kde začít? Nejlépe u sebe … následovat přirozené biorytmy svého těla, čistěji a jednodušeji se stravovat, nakupovat jen tehdy, když potřebuji, pěstovat skromnost a ohleduplnost, vážit si svého těla a života, který představuje, všímat si svých nálad, tužeb a přemýšlet, odkud  a proč vznikají, co znázorňují  … časem si vytvoříme úctu i k druhým organizmům a pak se nám všem bude lépe a harmonicky žít. Trochu sci-fi, když uvážím, jak většina žije nyní, ale jinou cestu nevidím. Domnívám se, že Darwinova teorie, která tvrdí, že boj a násilí jsou základními silami stojícími za evolučním pokrokem, je již dávno překonána a přikláním se spíše k Lamarckovi, jenž ještě před proslavením Darwina hovořil o tom, že evoluce je založena na „poučném“, kooperativním vzájemném působení mezi organizmy a jejich prostředím.  Líbí se mi myšlenka, že život není jen bojem o přežití, ale také semknutím se kvůli přežití. 

Co se nyní děje, věřím, že má smysl, byť situace přináší a bude ještě přinášet bolest a mnohé těžkosti. Stejně jako se spánkem – když se samovolně včas neprobudíme, zazvoní budík, což není příjemné. A tak mám pocit, že nám, lidstvu, právě zvoní … a nezbývá, než se situaci přizpůsobit. Tato krize má jistě potenciál nás posílit, otevřít zaslepené oči, vnímám ji jako transformační příležitost a je na každém z nás, zda k ní přistoupí z pozice strachu či najde odvahu na základě prožitků změnit svůj život.  Všelijaké „katastrofy“ byly vždy, považuji je za součást evoluce, přičemž příroda se nikoho neptá, zda souhlasí. Vzniká takto prostor pro nové věci – jde o jakési planetární vylučování a pro nás všechny si přeji, aby se nejednalo o dlouhý průjem.

Uvědomuji si, že se má slova lehce píši v okamžiku ještě stále relativního klidu. Nevíme, co přijde. O to více je třeba využít času, přistupovat ke svému žití zodpovědně a praktikovat duchovní metody a pravidla chování, která povedou k nastolení vnitřního klidu a upevnění zdraví. Vím, že roušek je potřeba, přesto zmíním, že jsem nedávno na sociálních sítích viděla obrázek Ježíše a pod ním text:  „Měli jste se naučit žít, ne šít!“

A jelikož mám ráda historii, neodpustím si na závěr citát římského císaře Tita, jednoho z těch pozitivnějších a mírnějších císařů tehdejší doby. „Amici, diem perdidi!“ … „Přátelé, ztratil jsem den!“  Údajně jde o Titovu reakci na to, že jednou neudělal za celý den nic dobrého.  A tak nám všem přeji, abychom zvládli v této nelehké době nepodlehnout depresivní náladě, pomoci, kde je třeba, a nacházeli vnitřní klid a mír a jednali dle svého nejlepšího pochopení.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

21.3.2020  - Jaro a virová onemocnění

Mnoho lidí se dotazuje, jak se dle ájurvédy chránit před koronavirovým napadením …  Nutno říci, než sepíši několik rad a doporučení, že ájurvéda přistupuje ke každému člověku velmi individuálně, neboť i když onemocní stejnou nemocí, jejich vnitřní nastavení,  vnitřní prostředí, energie, životní styl, mysl a další faktory se liší … Přesto přeposílám několik obecně platných doporučení. 

Předně bych ráda zdůraznila a vysvětlila, že nemoci respiračního systému velmi úzce souvisí se stavem našeho trávení, proto je mnoho pravidel zaměřeno právě tímto směrem.  Běžného člověka jistě překvapí informace,  že např. horečka ale i nachlazení a další respirační nemoci začínají již v žaludku.  

V naší společnosti málo dbáme na to, jak žijeme, jak se stravujeme, jak myslíme, toť vše ale podstatně  a zásadně ovlivňuje náš imunitní systém. Proto nyní, v jakémsi řekněme bezprostředním ohrožení,  sice v krátkém čase nenapravíme dlouhodobé prohřešky proti naší vnitřní inteligenci, přece jen ale nejsme úplně bezradní a trávicí oheň můžeme preventivně posilovat několika jednoduchými pravidly.

S ohledem na přicházející jarní sezónu jezte lehká jídla, méně kombinujte jednotlivé potraviny dohromady a jezte pouze, máte-li hlad. Ten by se měl dostavovat každodenně kolem poledne, kdy si potřebujete dovolit pozřít největší jídlo dne.  Večeře lehká, ideálně polévky. Svačiny dospělý člověk obecně nepotřebuje, pokud však máte náročný den, pak nejvhodnější svačinou je malé množství ovoce, ideálně tepelně upravené jablko či hruška.  Po celý den se vyhýbejte pití studených nápojů, ty je potřebné vyměnit za teplou či ještě lépe horkou vodu, kterou lze ochutit zázvorem, kurkumou či kumínem. Jako prevenci napadení koronavirem se uvádí, že horká voda napomáhá tomu, aby se virus neusadil v respiračním traktu, ale přešel rychle do trávicího, kde nepřežije. Pro jarní období se hodí vynechávat těžká, mastná, studená jídla, také je třeba vyhnout se sladké, kyselé a slané chuti.  Přednost dávejte lehkým, kořeněným, hořkým a trpkým tepelně upraveným potravinám, vhodná je kořenová a listová zelenina, krátce tepelně upravené výhonky s kořením (doma vám snadno vyklíčí mungo fazolky či hrášek), hořká a trpká zelenina, např. pampeliška, rukola, kapusta, brokolice, květák, hrášek, celer, cuketa, pórek či chřest, z ovoce pak ideálně bobule, jablko či hruška. Pro současnou situaci bych vyzdvihla potraviny hořké a pálivé, které vytvářejí prostředí nepřátelské pro mikroorganizmy. Do stravy zařaďte dostatek vit. C, jeho bohatým zdrojem je např. amalaki, které seženete v obchodě se zdravou výživou ve formě sušeného ovoce.  Nezapomínejte ani na vit. D, ten si tělo vytvoří ze slunce, popř. ho lze doplnit např. zelenými potravinami.

Naučte se používat koření. Pro jaro je vhodné koření jako např. zázvor, kumín (římský kmín), kurkuma, kardamom, skořice, hřebíček.  Ráno můžete nastartovat trávení a očistu těla vypitím sklenice teplé vody s limetkou a medem (pozor, med ne do horké vody). Mladý zelený ječmen a chlorela jsou  vhodným doplňkem stravy, nahrazují zelenou zeleninu, která nám v jídelníčku často chybí.  Nutno podotknout, že stejně důležité, jako co jíme, je i jak, kdy a kde jíme, takže v klidu a s plnou pozorností, neboť jídlo konzumované ve stresu, při řízení, chůzi, telefonování apod. se tráví a metabolizuje méně účinně, než jídlo snědené v klidu.  Poslední jídlo dne by mělo být snědeno do 19:00 hod. Naši trávicí kapacitu snižuje i spánek během dne či bezprostředně po jídle.

Doporučení ke stravování je mnoho a liší se dle individuálního nastavení každého z nás, proto uvádím stručně pouze obecná doporučení. I z toho je však zřejmé, že potřebujete jíst co nejčerstvější stravu, pouze ta je plná energie, životní síly, kterou v ájurvédě nazýváme pránou. Ta velmi souvisí s naší respirační kapacitou, přesto málokoho z nás napadne v průběhu žití sledovat, zda jsme schopni naše mnohdy přemrštěné aktivity „udýchat“. Vyčerpáním si tak často navozujeme stav oslabení a prostor pro nemoci. Rovněž nákupní horečka posledních dnů v podobě vozíků plných bílé mouky a konzerv různého charakteru se z pohledu ájurvédy a s ohledem na shora uvedené nezdá být moudrým řešením.

Z pohledu filozofického či psychologického jistě víte, že emoce se projevují v dechu a jsou to právě plíce, které drží ty nejtěžší emoce typu žal, smutek, marnost či deprese. O tomto někdy jindy, tento svůj článek není tolik zaměřen na psychologické aspekty našeho žití … Nutno však pro úplnost podotknout, že imunita je tvořena  nejen skladbou naší stravy, ale ovlivňuje ji výrazně i naše chování, denní režim a návyky a  především pak mentální  složka, schopnost odolávat stresu, schopnost zpracovávat pocity a emoce apod.  Proto se snažte nenechat se ovládat strachem a pokud možno zůstat v klidu. Odpočívejte, hledejte drobné radosti a dělejte, co nás těší.  Omezujte příjem negativních informací z médií a raději vyjděte do přírody na procházku.

Jak se chovat, pokud se přece jen objeví  rýma, kašel, zahlenění, horečka, bolest těla a jiné příznaky nachlazení či chřipky? Naše tělo v případě napadení „vetřelcem“  aktivuje svůj imunitní systém, zahájí zánětlivou reakci a zvýší tělesnou teplotu za účelem zneškodnění nepřítele, odstranění toxinů a zahájení léčivého procesu k obnovení poškozených tkání. Proto, pokud se nejedná o příliš vysokou teplotu a nadměrné vysílení pacienta,  necháme horečku proběhnout přirozeně.

U všech respiračních a plícních onemocnění platí pravidlo číslo jedna – KLID, tedy dostatečný odpočinek v době akutní nemoci i dostatečná regenerace posléze.

Popíjejte po troškách teplou vodu, ideálně vařenou min. 10 min v hrnci bez pokličky. Takovou vodu můžete uchovávat v termosce a mít ji tedy kdykoli po ruce.

Při horečce dodržujte půst, dokud nepřijde hlad. Pak je vhodná  řídká polévka z rýže (popř. z munga) obohacená o koření (kamenná sůl a černý či dlouhý pepř, popř. kumín), popř. vývar masový, zeleninový či z mungo fazolí. Zařazujte hořké byliny,  neem, guduchi, popř. zelené potraviny jako ječmen či chlorella.

Podporujte pocení teplým oblečením, dekou, zázvorovým čajem. Pocení pomáhá tělu odstranit  toxiny. Nezapomínejte u toho na pitný režim, ideálně teplá voda. Při horečce se vyhněte těžké práci či cvičení, teplé koupeli, olejování, rovněž neužívejte léky komerčně prodávané pro léčbu chřipky či zvýšení imunity, tyto akorát zatíží již tak oslabené trávení.

V určitých případech, kdy teplota je již příliš vysoká a jedinec vyčerpán, je naopak vhodné horečku snižovat chladivými obklady loktů a chodidel.

Horečku léčí výborně indická bazalka, tzv. tulsi. Je zde na místě zmínit, že ájurvéda rozlišuje cca 300 druhů horeček, já ve svém článku poskytuji obecné informace k léčbě horečky z nachlazení či chřipky, proto prosím, trpíte-li horečkou dlouhodobě či z jiných příčin, než kterých se týká tento text, vězte, že ájurvédská opatření by se pro vás lišila od toho, co si přečtete zde.  

V případě, že horečka chybí, můžete si zkusit velmi lehce zacvičit pozdrav slunci či jiný pohyb, který aktivuje potlačený metabolizmus a podpoří imunitní reakci.

Známkou uzdravování je pocit lehkosti, radost,  mírné pocení, zvýšená chuť k jídlu, odchod slabosti těla i smyslových orgánů, zdravé a pravidelné vylučování moči i stolice, absence horečky, kašle, tekoucího nosu …

Po celou dobu nemoci upřednostňujte lehké a čerstvé potraviny, ideální je rýže a mungo, při nemoci je trávení oslabeno, proto se vyhýbejte  fermentovaným, kyselým, tučným, olejnatým, zmraženým, starým jídlům, masu, mléčným výrobkům, syrové zelenině či pečivu z kvasnic, alkoholu, ovocným džusům, sladkostem atd.

Léků na kašel, plíce a zánětlivé stavy s tím spojené je několik, nám je lehce dostupný např. tymián, hřebíček, lékořice, kurkuma, echinacea  či česnekové mléko.  Zejména hořká a svíravá kurkuma se zdá být při onemocnění chřipkou či podobnou nemocí vhodná, má mnoho pozitivních účinků, čistí krev,  dezinfikuje a je to přírodní antibiotikum, pozor ale, ředí krev. Kurkumu lze užívat vnitřně, ve formě čaje či jako kloktadlo.

Jelikož bylinné léky je třeba používat se znalostí jejich vlastností a s ohledem na individuálního jedince, nebudu se o nich blíže rozepisovat.

Na závěr si dovolím filozofickou myšlenku …  i v době, kdy nemáme nad vnějšími okolnostmi žádnou kontrolu, vždy nám zůstává poslední z lidských svobod – zvolit si za jakýchkoli okolností svůj vlastní postoj k situaci, vybrat si svou vlastní cestu, neboť vždy se můžeme rozhodnout, jak budeme reagovat. A tak vám všem přeji klidnou mysl a využití tohoto času moudrým způsobem.

Pokud by vás zajímal ájurvédský pohled na současné koronavirové dění, pak odkazuji na velmi detailní článek vážené ájurvédské lékařky a mé učitelky, který najdete zde: http://www.drmartina.cz/ob269asniacutek

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

31.12.2017 KOUZLO DOTEKU

Co je na masáži nejhezčí? Technika, úleva od bolesti, klidná relaxační atmosféra … možná vše dohromady, ale pro mě je to zejména dotek jako takový. Jednoduché gesto, avšak s kouzelnými účinky na tělo i duši …

Slavné „dotknutí“, které je znázorněno na Michelangelově fresce v Sixtinské kapli, vyjadřuje, jak Bůh Otec skrze dotek ponouká Ducha, neboli Život, prvnímu muži, „Adamovi“. Tato scéna symbolizuje čin, ve kterém je dotek přenašečem ducha.

Dotek představuje způsob hluboké komunikace, která přenáší signály, jež jsou schopny v těle vyvolat neurohormonální reakce, jako je třeba produkce hormonu oxytocinu, který je úzce spojen s pocity intimity, lásky, něhy a nakonec i se stavem hlubokého štěstí.

Dá se tedy říct, že štěstí je možné přenášet dotekem :-)

Taky máte pocit, že spousta lidí se osobnímu kontaktu raději vyhýbá, hovoří o potřebě svého „osobního prostoru“ a dělají všechno možné, aby si zajistili, že tento jejich bezpečný prostor zůstane trvale neporušen? Co se stalo s přátelským dotykem na rameno, objetím či držením se za ruku? Vzájemná komunikace probíhá stále více prostřednictvím elektronických zařízení, někdy už mezi sebou lidé skoro ani nemluví a upřednostňují zaslání textové zprávy, aby se vyhnuli větší míře přímé interakce během hovoru.

Ale dotek představuje jednu ze základních tělesných potřeb, jeho absence způsobuje abnormální chování a tělesný vývoj, koncept tzv. „osobního prostoru“ není přirozenou reakcí. Poukazuje pouze na účinky dotykové deprivace. Moderní lidé svým způsobem hladoví po kontaktu.

Kdo žije bez obav, bez chronického strachu ze života, žije bez nutnosti bariéry „osobního prostoru“. Dokáže se spontánně dotýkat ostatních, přičemž takový dotek nemusí mít žádný erotický podtext.

Aniž bychom to tušili, naše pokožka udržuje tajemnou a oddanou vzpomínku na láskyplnou náruč naší maminky a později již nikdy nepřestaneme tento ztracený ráj vyhledávat.

Kůže představuje nástroj duše pro komunikaci s vnějším světem. Naše pokožka je nejštědřejší z našich smyslových orgánů. Když se nás někdo jiný pozorně a láskyplně dotkne, téměř okamžitě dochází probuzení naší srdeční čakry (anáhatačakry), která reguluje celkové zdraví a také to, jak se dokážeme těšit ze života. Pokud se rádi mazlíme a něžně dotýkáme a jsme dotýkáni životem samým, budeme zdravější a šťastnější než dříveJ

Důležitým poznatkem s dalekosáhlými následky je, že frustrace z nedostatku láskyplného doteku může kumulovat stres ve formě nevědomých svalových kontrakcí, které mohou postupem času vést k onemocnění. Dotek má nejen zdravotní, nýbrž i duchovní význam. Zajímavé je, že ať už se sami někoho dotýkáme, nebo se on dotýká nás, je láskyplné hlazení v našem mozku vnímáno stejně a reakce jsou v obou případech podobné. Abychom otevřeli své srdce a cítili se šťastní, nemusíme čekat na někoho, kdo nás bude láskyplně hladit. Akt dávání má pro nás stejné účinky, takže vše, co musíte udělat, je najít někoho, kdo dotek potřebuje, což dnes není tak obtížné.

Dotek je ono kouzlo, jež dokáže prasknout „bublinu strachu“, ve které dnes většina lidí žije. Skrze milující dotek a něhu se okamžitě osvobozujeme z vězení ega a začínáme rozšiřovat své vědomí. Je to proto, že nejsme zvyklí věnovat síle hmatu pozornost. Na začátku setrváváme v naší bezpečné zóně a samozřejmě se zdá, že hmatová komunikace naše bezpečnostní opatření jen ospravedlňuje. V reakci na pocit oddělenosti přetěžujeme rozum, abychom kompenzovali nedostatek srdce, a stáváme se tak „myslí s člověkem“, namísto abychom byli „člověkem s myslí“. Tento status vzájemného odcizení je naší kulturou více a více prohlubován.

Učme se dotýkat se vědomě a uvědomovat si propojení, které takový kontakt vytváří mezi dvěma povrchy. Dotek je ve skutečnosti pouze bránou, propojovacím kanálem mezi dvěma prostory. Čím více jsme pozorní vůči doteku, tím více jsme současně pozorní jak vůči našemu prostoru, tak vůči prostoru ostatních, což je první důležitý krok pro vzájemné sjednocení těchto zdánlivě oddělených světů.